Předem upozorňuji, že tato recenze bude možná víc napsaná na téma působení textu na lidskou mysl, než aby ryze hodnotila kvalitu dané knihy. Vztekle pochodovala před ním a rozladěně potřásala hlavou. Proč se jen musela zamilovat zrovna do toho tvrdohlavého Vikinga? Bohové museli být opilí toho dne, kdy rozhodli o jejím osudu – kdy zbědovaná několikadenním mučením téměř shořela na hranici a pak se beznadějně zamilovala do Vikinga, který ji zradil. Povzdechla si. Začnu netradičně obálkou. Fotografie nalíčené modelky upírající na čtenáře podmračený pohled působí dost nevkusně. Nicméně právě ona mě přiměla knihu otevřít. Další důkaz toho, že laciné triky, jakkoli se nad nimi budeme pozastavovat, prostě fungují. Rothgar je mohutný Viking, který hrozivou válečnickou minulost pověsil na hřebík. Svým strýcem králem byl však vyzván, aby po letech pokojného farmaření vedl výpravu na záchranu prince Orvinda. Na ostrově, kam dorazí, se mu čirou náhodou podaří překazit upálení místní čarodějnice Odarie. S dívkou si padnou do oka. Ovšem za zády mu kuje pikle horda odbojných Vikingů. Kniha se četla prakticky sama. Nejsem odborníkem na raný středověk ve Skotsku, nedokážu zhodnotit, zda se autorka při vykreslování prostředí v nějakém detailu spletla. Za sebe přiznávám, že jsem se ocitla v chudé vesnici, kterou přepadli krvelační Vikingové, cítila slanou vůni moře a pach krve. Velmi si cením jazykové úrovně textu, kdy jsem byla ušetřena v současnosti téměř povinných hrubých pravopisných chyb. Překladatelka B. Kučerová má ode mne palec nahoru za správné tvary dokonce přechodníků. V době, kdy většina literátů neumí používat sloveso být či zájmena, se jedná o hrdinský čin. Jediná věc, která mi v tomto směru vadila, ale pro změnu prakticky neúnosně, bylo nadužívání slůvka „ba“ v Odariině řeči. Bohužel si toto citoslovce spojuji spíše s babičkou Boženy Němcové než s energickou, moderně uvažující devatenáctiletou dívkou. Dostávám se k pointě této recenze. Ke svému úžasu jsem zjistila, že kniha má velmi nízké hodnocení na Databázi knih a dokonce zdrcující recenze. Tato skutečnost mě přiměla hlouběji uvažovat nad tím, proč se mi vlastně tak moc líbila. Za nejvyšší klad považuji psychologii postav, a v důsledku davu. Rothgar je nejvíc ze všeho zcestovalý intelektuál, který ovládá cizí řeči a kouli metr nad zadkem používá k přemýšlení. Dostane zapeklitý úkol, který by nikdo z jeho spolubojovníků (a hrdinů, jež by ostatní čtenářky nejspíš na stránkách viděly raději) nebyl schopen splnit, protože by po připlutí k ostrovu vesničany do jednoho pobili a pak by jen bezúčelně bloumali po krajině. Odaria překvapila svou kouzelnou mocí. Čekala jsem nepřizpůsobivou bylinkářku předhozenou davu jako snadnou oběť. Schopnost přivolávat bouře a déšť byla rozhodně impozantní. Ona magie nezasáhla do děje, pravda. Jenže počasí se obecně dost obtížně usměrňuje. Její chování mi v důsledku připadlo na svéhlavé devatenáctileté stvoření, které je všemi pronásledováno, dost logické. Na samostatnou kapitolu by vydala psychologie davu vesničanů. Na ní nebylo překvapivého vůbec nic. Souhlasí s upálením léčitelky, která jim mnohokrát pomohla. Je přece tak opojné najít viníka a potrestat ho, ne? A bezhlavě následují psychopatického Brannana, který je vede do jisté záhuby. Asi by nemělo smysl vyhlásit, že používání zdravého selského rozumu nebolí, vážně! Hledání Orvinda představovalo lahůdku. Zpočátku probíhalo na pozadí za rádoby hlavní milostnou linkou, aby postupně nabývalo na důležitosti a v závěru se postaralo o vrcholnou dramatickou scénu díla. Celou dobu jsem si říkala, proč Rothgar nepožádal Odarii, aby mu s pátráním pomohla. Byla přece místní a ostrov dokonale znala. Možná ho to vůbec nenapadlo. A na konci jsem děkovala bohu happy endů, že to neudělal. Většině zklamaných čtenářů vadilo, že se jedná o slaboduchý milostný příběh. Já tuhle linku považovala za pouhé okořenění dějů ostatních. Možná si to mysleli i porotci IPPY, kteří knihu ocenili. Vikingova čarodějka v českých zemích selhala na úskalí psychologie davu. Čtenáři se chytili na nejokatější vějičku a vypustili souvislosti. Rothgar nebyl znásilněn velitelem pevnosti a Odarie projevila víc inteligence, vkusu a dobrosrdečnosti než všemi obdivovaná Feyre. Chyba. Velká chyba. Obrovitánská.
0 Comments
|
SBHZveřejňuji komentáře na Databázi knih. Jsem kritická a nelítostná. Kniha musí mít silný příběh, sympatické postavy a respektovat pravopis. Jinak letí. Archives
May 2018
Categories |