Zdeněk Grmolec – Pod křídlem anděla Kdyby autor sepsal tímto stylem romanci, bylo by jeho dílo rozmetáno po poli jako hnůj. Historický román však zřejmě snese lecjaké porušení pravidel tvůrčího psaní, a je mu odpuštěno. Zaujala mě anotace, ačkoli nejsem příznivcem tohoto žánru. Zbožňuju osobu Františka Antonína hraběte Šporka. Lákala mě postava Daniela, vyčleněného z lidského stáda hned několika způsoby. Chtěla jsem si přečíst knihu o „jinakosti“, o její obhajobě a snad pokusu o zrovnoprávnění s „normálností“. Často jsem se zamýšlel, Ferdinande, nad naší jinakostí. Proč Bůh dopouští, aby nebyla jinakost vnímána ostatními příznivě? … Proč nikdo nechce chápat, že jinakost je variantou možného světa? Proč se jí bojí a odsuzují ji? Autor píše rozhodně čtivě, má smysl pro gradaci děje a množství použitých dobových reálií je obdivuhodné. Nedokážu posoudit, zda také hodnověrné. Daniel je jako blonďatý nalezenec vychován v židovském ghettu. Po požáru je svým ochráncem odveden na Kuks, kde získá místo pážete, a zároveň stojí Matyáši Braunovi modelem k sochám andělů. Tam zjistí krutou pravdu o své sexuální orientaci, vzplane láskou k sochaři a je jím deportován do Vídně. Jeho další osudy pokračují ve velmi bizarních kotrmelcích, aby nakonec dospěly k logickému závěru. V druhé linii sledujeme soupeření hraběte Šporka s žirečským superiorem Wiplingerem. Hrabě rozhodně nepůsobí jako útlocitný dobrák, ale proti bezcharakterním praktikám vrchního jezuity je krátký a skončí ve vězení. Císařský habsburský pár se pokouší přivést na svět potomka. A mimo jiné udržet v chodu obří monarchii za pochybné pomoci různých patolízalů, příživníků a našeptávačů. Množství postav, které autor uvedl na scénu, bylo prakticky neudržitelné. Ústředních padouchů nepočítaných. Všichni dojdou potrestání, avšak povětšinou nanicovatým, do ztracena jdoucím způsobem, který by nejspíš odpovídal reálnému životu. V knize tento aspekt působil nepříznivě. Hrdinové jsou papírově dvourozměrní, nevzbuzují žádné emoce. Výjimkou je hrabě Špork, charakter tak výrazný a osobitý, že autorovi stačilo pouhé zapisování prokázaných skutků majitele panství na Kuksu. Daniel skýtal v tomto směru skutečně bohaté možnosti, pohříchu střídmě využité, a to až v samotném závěru knihy. Do půle mi vadilo, že mladík hází za hlavu své excelentní vzdělání, vůbec je nevyužívá a prahne pouze po lásce. Taky trocha nadhledu a smyslu pro humor by mu neuškodila. Postava si naštěstí získala mé srdce a v závěru mi přišla sympatická Danielova cudnost i svébytná zásadovost, které se držel navzdory útokům většinové společnosti. Bílá Líza se z hloupé husičky propracuje k majestátnosti, což je jejími nohsledy kritizováno. Román je napsán v er-formě stylem učebnice dějepisu – „hrad byl obléhán, dobyt, vypálen, znovu postaven“. Dialogy rozhodně nejiskří, mnohdy jsou utnuty v půli a zbytek rozhovoru je podán ve zkratkovitém shrnutí. Emocionální a myšlenkové pochody postav jsou popsány ploše a nevěrohodně. Například smrt Danielových adoptivních rodičů vyzní stroze a lhostejně, ačkoli v důsledku vede k nejsilnějšímu momentu knihy. Jednoznačně kladně hodnotím vkusnou obálku s lehkým nádechem tajemna. A také se mi líbilo, jak hrdinové čas od času skutečně prodlévali pod křídlem anděla. Samotné zakončení knihy bylo tak silné a dojemné, že pozvedlo úroveň předchozích tří set stránek. Ale na to, abych ji otevřela znovu, rozhodně stačit nebude.
0 Comments
Leave a Reply. |
SBHZveřejňuji komentáře na Databázi knih. Jsem kritická a nelítostná. Kniha musí mít silný příběh, sympatické postavy a respektovat pravopis. Jinak letí. Archives
May 2018
Categories |